Soudní okres Hostouň byl se svými 210 km2 největší ze tří soudních okresů v okrese Horšovský Týn. Hraničil s horním tokem Radbuzy v lesnaté hornaté a kopcovité krajině, přerušované velkým množstvím plání, dosahujících výšky až 600 m.
Sledujeme-li Radbuzu proti proudu, dorazíme ještě před městem Hostouň, k historicky zajímavé obci Štítary s 481 m vysokým vrchem sv. Vavřince. Na něm stojí obehnán pětičetným valem kostel sv. Vavřince, založený v 11. století na místě předkřesťanského kultovního místa. Při výkopech se nalezla mimo jiné sedící kostra, kosti zvířat, urny, prsteny a bronzové spony, hliněné nádoby a stříbrné mince z doby vlády českého knížete Vratislava II. (1061-1086). Mnoho z těchto nálezů putovalo z těchto historických míst do pražských muzeí. Tento vrch nemá jen bohatou minulost, naskýtá se odtud i nádherný výhled na zemědělskou krajinu se spoustou zelených luk v povodí Radbuzy a obilných polí v nížinách této oblasti. V minulosti se tu těžila železná a pyritová ruda, kvůli nízké výtěžnosti se však s těžbou přestalo.
Západně odtud se rozprostírá půvabná krajina okolo Hostouně, Mutěnína a Bělé nad Radbuzou. V selském stavebním a měšťanském životním stylu nalézají tyto obce společné znaky. Zemědělská činnost hrála u obyvatel těchto měst stejně velkou roli jako u okolního vesnického obyvatelstva. Mimoto tu působily ve skromných poměrech živnostníci, jejichž odběrateli byli především místní obyvatelé. K zásadnější průmyslové činnosti se došlo poměrně pozdě. V Mutěníně a Bělé nad Radbuzou se vyráběly s velkým úsilím jemné krajky, v Hostouni výrobky z kamene. Mutěnínští zpracovávali také syenit ze severovýchodních oblastí. Jednalo se o výborné vývozní zboží. Také čilá těžba mědi měla zažít svojí renesanci. Nicméně nikde nedosáhla většího významu. Zůstalo nakonec spíš, stejně jako u většiny šumavským městysů u poklidného stereotypního života.
Severozápadně od Hostouně se povodí Radbuzy zužuje mezi Černou Horou (591m) a Viničním vrchem. V jihozápadním postranním údolí, ohraničeném zalesněnými kopci leží obec Újezd Svatého Kříže. Zde se vyskytovala dříve vydatná křemenná žíla. Po střídajícím vlastnictví přešlo panství kolem roku 1800 na svobodného pána Kotze z Dobrz. Hlavním zdrojem obživy bylo i zde zemědělství a chov dobytka.
Jižně od Hostouně leží Poběžovice. Toto malé městečko, založené ve 14. století, má zajímavou historii, kterou bohužel poznamenala tragédie druhé světové války. Dlouhou dobu zde žili pospolu Němci, Češi a Židé. Pro Židy byly Poběžovice dokonce celoevropsky známým poutním místem. Ve zdejším zámku, panství Jindřicha hraběte Coudenhove-Kalergi žila v letech 1896 - 1918 japonská manželka tohoto známého rakouského diplomata. Pozoruhodné je také, že pod dojmem ztroskotaného nového uspořádání sil v Evropě po první světové válce a po odřeknutí účasti Ameriky v Společnosti národů dospěl mladý politický myslitel Richard Coudenhove-Kalergi k přesvědčení, že pouze federativní spojení evropského kontinentu západně od Ruska je schopné zabránit „druhé světové válce“; jen jednotná Evropa je schopna se bránit vojensky proti ruské hrozbě a hospodářsky proti rostoucí americké konkurenci. Protože však žádný z tehdejších státníků tuto myšlenku nepodpořil a neexistovalo žádné evropské sjednocující hnutí, rozhodl se Coudenhove založit sám v roce 1922 Panevropské hnutí. V roce 1972 po něm převzal prezidentství Panevropské Unie jeho následník Otto von Habsburg.
