Rodné Město Hostouň - Kostel
Farnost Hostouň byla jednou z 52 farností, které patřily děkanátu Horšovský Týn, který byl současně i archidiakonát s jediným děkanátem Horšovským Týnem. Až do zřízení diecéze v Českých Budějovicích v roce 1785 byla farnost přidělena arcidiecézi v Praze.
Prodej hostouňského panství Adamovi Matyášovi hraběti Trauttmansdorffskému z Horšovského Týna v roce 1656 s sebou přineslo také přenos patronátu nad kostelem a farou. Od této doby se setkáváme s vícero knězi, kteří nejprve působili v Hostouni a teprve pak v Horšovském Týnu. Fara Hostouň je totiž klasickým příkladem pro v Čechách rozvíjející se patronátní společnost za doby feudalismu. Povážlivé následky to s sebou přineslo při obsazování farností, právech duchovenstva a vedení diecézí. Při přidělování farností přicházeli v úvahu jen kandidáti ze stejného patronátu.
Konec první světové války společně s následky projevujícími se v celé Evropě se pochopitelně nevyhnul ani farnosti v Hostouni. Na troskách Rakouska-Uherska nově vzniklá Československá republika, od počátku charakteristická svými negativními postoji vůči církvi a náboženství s sebou přinesla značné změny. Díky tzv. Pozemkové reformě, zákonu o vyvlastnění majetku velkostatkářů větším než 150 ha, byl dosavadní patron hrabě Trauttmansdorff díky ztrátě majetku v Hostouni po 264 letech zbaven patronátu. Novým patronem se stalo Ministerstvo zemědělství v Praze. Pro duchovní službu samotnou to dopadlo nakonec dobře, díky zájmu 160 katolíkům žijícím v obci, kteří si žádali duchovní péči.
Hostouň byla také sídlem vikářství (děkanátu), což neznamenalo, že vikář (děkan) musel nutně být hostouňským knězem, nýbrž to musel být některý biskupem jmenovaný kněz vikářství. 14 far s 25223 katolíků patřilo celkem k vikářství.
Novým, v každém ohledu převratným obdobím pro hostouňskou farnost přinesly politické události roku 1938 odtržením Sudet a připojením k Třetí říši. Ve vikářství činní čeští duchovní opustili před obsazením území německými vojsky své dosavadní farnosti a odešli do vnitrozemí.
11. listopadu 1938 požadovali pak na památné konferenci v Hostouni duchovní ze čtyř obvodů v jednohlasně odsouhlasené rezoluci odtržení svých oblastí od diecéze České Budějovice a jejich zařazení do nově zřízeného biskupství v Chebu nebo připojení k diecézi v Řezně. Po roce byly vikářství Hostouň, Horšovský Týn a Dešenice podřazeny administrativnímu celku řezenského biskupa. Konec války v roce 1945 s sebou přinesl opětovné vzkříšení zaniklého obvodu. Dnes je farnost částí farního spolku, kterému předsedá poběžovický kněz, v rámci v roce 1993 zřízené diecéze v Plzni.
Kostel zasvěcený svatému apoštolovi Jakubovi staršímu, dokazuje právě zasvěcením této osobě, že Hostouň disponovala kostelem celkem raně. Budova kostela je jednolodní, podlouhlá stavba z roku 1731, několikrát přestavěná, po velkém požáru v srpnu 1877 dostala místo poškozené věže věž novou, prismatickou, vsunutou do střední části západního průčelí. Presbytář je zakončený polygonálně dlouhou zákristií a v ose zkosenými rohy na východní straně. Loď kostela je zaklenutá valenou klenbou s opěrami. Presbytář je ukončen podobnou klášterní klenbou.
Vnitřek kostela je postaven v pseudorenesančním stylu. Vedle hlavního oltáře s vyobrazením sv. Jakuba staršího stojí mimo presbytář po straně oltář milosti hostouňské bolestné Matky Boží. Milostivý obraz je ve formě dřevěné plastiky z druhé poloviny 17. století. Vedle ní stojí socha Srdce Ježíšova nového data. Postranní oltář skrývá obraz Ježíšova bičování, jedná se o dílo z první poloviny 18. století.
Pestrobarevné fresky s vyobrazením nejdůležitějších událostí svátosti potěší každého návštěvníka při pohledu na mírně zúženou slavobránu nad prahem presbytáře. Uprostřed tohoto oblouku září korunovace Marie, vlevo z boku sousedící se stejně velkým vyobrazením Narození Páně a nad tím vším vznášejícími se hlavami andělů, napravo od Korunovace Marie se pak ve třpytících barvách vyjímá Z mrtvých vstání Ježíše Krista, spolu se třemi ženami, které na Velikonoční pondělí spěchaly k hrobu, velkým andělem u prázdného hrobu, v pozadí se třemi kříži.
Na malbě umístěné na konci klenby, přímo před presbytářem, shlíží k otci do nebe povolaný Ježíš na své věřící. Stropnice, které navazují na tento výjev, jsou také ozdobené malbou.
